71. Stavba řapíku listu

Parametry úlohy

	Obtížnost:	středně těžké
	Časová náročnost:	50 minut
	Materiálová náročnost:	nenáročné
	Druh materiálu:	volně rostoucí a kulturní rostliny
	Čím pozorujeme:	mikroskop
	Téma:	Rostlinné orgány vegetativní Krytosemenné rostliny dvouděložné
	Roční období:	září, říjen, listopad, prosinec, leden, únor, březen, duben, květen, červen

Teoretický úvod

Řapík je stopkovitá část listu, která spojuje stonek s listovou čepelí. U různých skupin rostlin má charakteristický tvar i vnitřní stavbu. Řapíky dolních listů jsou obvykle delší než řapíky horních listů. Současně s natáčením a vhodným umístěním čepele to umožňuje lepší využití sluneční energie.

U vodních rostlin bývá řapík nafouklý, obsahuje pletivo aerenchym, které umožňuje vynesení listové čepele nad vodní hladinu a vznášení listu na hladině. Některé rostliny mají řapíky rozšířené v útvary podobné čepeli (fylodia), které asimilují; listová čepel u těchto rostlin obvykle chybí, např. citlivka (Mimosa sp.). Řapík může být na bázi rozšířen v pochvu (některé miříkovité) nebo v kápi, která zakrývá úžlabní pupen, např. platan (Platanus sp.). Pokud řapík chybí, označujeme listy jako přisedlé, např. hvozdík (Dianthus sp.), mák (Papaver sp.), velmi časté u jednoděložných rostlin.

Vnitřní stavba řapíků je podobná primární stavbě stonků. Pod jednovrstevnou epidermis je parenchymatická primární kůra, její vnější vrstvy jsou tvořeny sklerenchymem nebo kolenchymem (mechanická – zpevňovací funkce). Kolaterální cévní svazky jsou různě velké a různě početné. Pokud je jich větší počet, bývají u dvouděložných rozloženy v kruhu a lze v nich pozorovat kambium (otevřené svazky), nebo mohou být roztroušené v základním parenchymu – jednoděložné rostliny (podobně jako ve stonku). Cévní svazky mohou být obklopeny sklerenchymatickými pochvami. U nahosemenných rostlin bývá cévní svazek jediný, u krytosemenných různý počet (nejčastěji tři). Střed řapíku je vyplněn parenchymatickou dření.

Materiál

Řapík listu šeříku obecného (Syringa vulgaris), řapík listu muškátu (Pelargonia sp.), řapík listu břečťanu popínavého (Hedera helix).

Pomůcky

Mikroskop, podložní a krycí sklíčka, žiletka, preparační jehla, kapátko, filtrační papír, nůžky, bezová duše, voda, kyselina HCl, barvivo floroglucinol.

Úkoly

1. Mikroskopické pozorování příčného řezu listovým řapíkem šeříku

Žiletkou odřízněte část řapíku šeříku. Tu vložte do bezové duše (jedná se o podélně rozříznutou část dřeně z větvičky bezu černého). Zhotovte co nejtenčí příčný řez (řezem stačí zachytit jen část řapíku). Ten dejte do kapky vody na podložním sklíčku, přikryjte krycím sklíčkem, odsajte přebytečnou tekutinu. Pozorujte a zakreslete část příčného řezu řapíkem. Pokud nemáte k dispozici bezovou duši, řežte v ruce.

Pro zvýraznění lignifikovaných částí buněčných stěn je možno preparát obarvit. V tom případě vložte na povedený řez, přikapněte kapku kyseliny chlorovodíkové a chvíli po té kapku floroglucinolu. Nechte preparát 2 – 3 minuty probarvit, přikryjte krycím sklem, pozorujte pod mikroskopem a všimněte si, které části řezu se obarvily. Zakreslete.

2. Mikroskopické pozorování příčného řezu listovým řapíkem muškátu

Žiletkou odřízněte část řapíku muškátu. Tu vložte do bezové duše (jedná se o podélně rozříznutou část dřeně z větvičky bezu černého). Zhotovte co nejtenčí příčný řez (řezem stačí zachytit jen část řapíku). Ten dejte do kapky vody na podložním sklíčku, přikryjte krycím sklíčkem, odsajte přebytečnou tekutinu. Pozorujte a zakreslete část příčného řezu řapíkem. Pokud nemáte k dispozici bezovou duši, řežte v ruce.

Pro zvýraznění lignifikovaných částí buněčných stěn je možno preparát obarvit. V tom případě vložte na povedený řez, přikapněte kapku kyseliny chlorovodíkové a chvíli poté kapku floroglucinolu. Nechte preparát 2 – 3 minuty probarvit, přikryjte krycím sklem, pozorujte pod mikroskopem a všimněte si, které části řezu se obarvily. Zakreslete.

3. Mikroskopické pozorování příčného řezu řapíkem břečťanu obecného

Žiletkou odřízněte část řapíku břečťanu. Tu vložte do bezové duše (jedná se o podélně rozříznutou část dřeně z větvičky bezu černého). Zhotovte co nejtenčí příčný řez (řezem stačí zachytit jen část řapíku). Ten dejte do kapky vody na podložním sklíčku, přikryjte krycím sklíčkem, odsajte přebytečnou tekutinu. Pozorujte a zakreslete část příčného řezu řapíkem. Pokud nemáte k dispozici bezovou duši, řežte v ruce.

Výsledky pozorování

Svrchní strana řapíku šeříku je vyklenutá ven, spodní strana dovnitř. Pod buňkami pokožky je vrstva mechanického pletiva (zde kolenchym), pod ním vrstva parenchymatických buněk primární kůry. Ve středním válci pozorujeme tři cévní svazky. Ve velkém centrálním svazku je tmavě červenofialově zbarvena dřevní část a šedý proužek tvoří část lýková. Růžově zbarvená vrstva nad lýkem je tvořena sklerenchymatickými buňkami. Jedná se o sklerenchymatickou pochvu cévního svazku. Po obou stranách centrálního cévního svazku vidíme ještě dva malé svazky cévní.

Řapík muškátu má téměř kruhový průřez. Některé z drobných pokožkových buněk nesou krycí či žlaznaté trichomy. Horní vrstvu primární kůry tvoří mechanická vrstva kolenchymu, pod ní vidíme parenchymatické buňky. V barveném preparátu je zřetelná (červeně zbarvená) vnitřní vrstva primární kůry (endodermis). Ve středním válci pozorujeme do kruhu uspořádané kolaterální cévní svazky, pravidelně se střídá drobný a větší cévní svazek. Střed řapíku je vyplněn parenchymatickou dření, uprostřed pozorujeme také jeden cévní svazek.

Také řapík břečťanu má kruhový průřez. Pod pokožkou je tenká vrstva primární kůry. Ve středním válci pozorujeme do kruhu uspořádané kolaterální cévní svazky, které jsou zpevněné sklerenchymatickými pochvami. Uprostřed řapíku je parenchymatická dřeň.

Metodické poznámky a doporučení

Příprava tenkých řezů je poměrně náročná, je vhodné zhotovit více příčných řezů a vybrat ty nejtenčí.
Upozorníme žáky, že řez musí být tenký a kolmý.
Muškáty jsou dostupné po celý školní rok, břečťan jako stálezelená rostlina také (pokud není příliš mnoho sněhu).
Před barvením preparátu se nejprve pod mikroskopem přesvědčíme, že řez je opravdu podařený.
Naprosto nezbytná je dokonale ostrá žiletka.
Nejlepších výsledků žáci dosahovali při řezu řapíkem muškátu. Preparát je po obarvení velmi „pohledný“.
Dbáme na bezpečnost práce při používání kyseliny a barviva, vhodné je použití pracovního oděvu (plášť).
Barvení floroglucinolem umožňuje zvýraznit buňky s lignifikovanými buněčnými stěnami. Obvykle se tedy intenzivně obarví buňky xylému a méně výrazně pak další buňky většinou sklerenchymatických pletiv, které mohou a nemusí být součástí cévního svazku.
Stavbě listu se věnují také úlohy 72, 73, 74, 75, 76 a 77.

Obrazová dokumentace


Šeřík obecný (Syringa vulgaris) – Příčný řez řapíkem listu. Vitální preparát barvený floroglucinolem. Mikroskop LP 3012-T; objektiv 4/okulár 10 + fotoaparát Nikon Coolpix L20	1 – pokožka – epidermis; 2 – primární kůra – mechanická vrstva – kolenchym; 3 – primární kůra – parenchym; 4 – cévní svazek; 5 – dřevo – xylém; 6 – lýko – floém; 7 – sklerenchymatická pochva


Muškát (Pelargonium sp.) – Příčný řez řapíkem listu. Vitální preparát barvený floroglucinolem. Mikroskop LP 3012-T; objektiv 4/okulár 10 + fotoaparát Nikon Coolpix L20	1 – pokožka – epidermis; 2 – žláznatý trichom; 3 – mechanická vrstva primární kůry – kolenchym; 4 – primární kůra – parenchym; 5 – endodermis; 6 – cévní svazek; 7 – dřevo – xylém; 8 – lýko – floém; 9 – dřeň


Břečťan popínavý (Hedera helix) – Příčný řez řapíkem listu. Vitální preparát ve vodě. Mikroskop LP 3012-T; objektiv 4/okulár 10 + fotoaparát Nikon Coolpix L20	1 – pokožka – epidermis; 2 – mechanická vrstva primární kůry – kolenchym; 3 – primární kůra – parenchym; 4 – cévní svazek; 5 – dřevo – xylém; 6 – lýko – floém; 7 – sklerenchymatická pochva; 8 – dřeň