69. Stavba stonku VIII. - hygrofyty

Parametry úlohy

	Obtížnost:	středně těžké
	Časová náročnost:	50 minut
	Materiálová náročnost:	středně náročné
	Druh materiálu:	volně rostoucí a kulturní rostliny
	Čím pozorujeme:	mikroskop
	Téma:	Rostlinné orgány vegetativní Krytosemenné rostliny jednoděložné Krytosemenné rostliny dvouděložné
	Roční období:	září, duben, květen, červen

Teoretický úvod

Stonek je většinou nadzemní částí cévnatých rostlin; nese listy, pupeny a reprodukční orgány. Na povrchu stonku je pokožka, pod ní parenchymatická primární kůra a uvnitř stonku je střední válec od primární vrstvy oddělený pochvou – endodermis. Ve středním válci probíhají cévní svazky, které obklopují centrální dřeň.

Rostliny žijící v bahně jsou trvale vázány na mokrou půdu – hygrofyty a mají stavbu stonku přizpůsobenou podmínkám svého životního prostředí. Převládá často centrální dutina a obvodové vrstvy jsou prostoupeny pletivem s velkými dutinami a mezibuněčnými prostory – aerenchym.

Pokožka stonku – epidermis – je většinou tvořena jednou vrstvou buněk, bývá pokryta různě silnou vrstvičkou kutikuly. Jsou v ní přítomné průduchy. Primární kůra má především funkci ochrannou. Vnější vrstva primární kůry – hypodermis je často tvořena mechanickými pletivy – kolenchymem či sklerenchymem. Tato pletiva tvoří souvislou vrstvu nebo jsou v izolovaných pruzích. Střední část primární kůry – mezodermis tvoří tenkostěnné buňky parenchymu nebo buňky s mnoha mezibuněčnými prostorami a otvory – aerenchym, které umožňují proudění plynů až ke kořenům a oddenkům rostoucím v bahně. Zároveň pórovitá stavba stonku rostlinu nadlehčuje. Vnitřní vrstva primární kůry – endodermis odděluje primární kůru od středního válce. Střední válec stonku (stélé) je tvořen parenchymatickým pletivem, ve kterém jsou uloženy cévní svazky. Dřeň obvyklá ve střední části stonku bývá často nahrazena centrální dutinou.

Materiál

Bahenní rostliny: blatouch bahenní (Caltha palustris), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus) a ostřice (Carex sp.).

Pomůcky

Mikroskop, podložní a krycí sklíčko, 2 preparační jehly, pinzeta, kapátko, filtrační papír, Petriho miska, voda, kyselina HCl, barvivo floroglucinol, ethanol.

Úkoly

1. Pozorování stavby stonku blatouchu

Část stonku blatouchu řežte příčně žiletkou v ruce. Vytvořte větší množství řezů a ten nejtenčí vyberte. Vložte řez na podložní sklíčko do kapky vody, přikryjte krycím sklíčkem a pozorujte. Nejzřetelnější část řezu nakreslete.

2. Pozorování stavby stonku skřípiny

Nařežte příčné kolmé řezy ze stonku skřípiny a nejtenčí řez vložte na podložní sklíčko. Přikápněte na preparát kapku kyseliny chlorovodíkové a chvíli po té kapku floroglucinolu. Nechte preparát 2 – 3 minuty probarvit přikryjte krycím sklem a pozorujte pod mikroskopem. Nejpřehlednější část řezu nakreslete.

3. Pozorování stavby stonku ostřice

Nařežte příčné řezy ze stonku ostřice a ten nejtenčí vyberte. Vložte řez na podložní sklíčko a obarvěte, jak popisuje předcházející úkol. Vložte pod mikroskop, pozorujte a nakreslete.

Výsledky pozorování

Na řezu stonkem blatouchu vidíme velkou centrální dutinu. Obvodové pletivo z parenchymatických buněk obklopuje kolaterální cévní svazky s výraznou dřevní částí. Stonek skřípiny má opět výraznou centrální dutinu. Cévní svazky jsou umístěny rozptýleně jako u všech jednoděložných rostlin. Dřevní část cévního svazku se obarvila fialově. Po obvodu jsou vidět dutiny speciálního aerenchymu. Ostřice mají trojhranný stonek, a i když připomínají trávy, nemají kolénka. Obvod stonku je opět lemován velkými dutinami aerenchymu, který je charakteristický pro jednotlivé skupiny především bahenních a vodních rostlin. Kolaterální cévní svazky mají výrazně obarvenou dřevní část fialově.

Metodické poznámky a doporučení

Úloha není složitá.
Vyžaduje určitou zručnost a jemnost při řezech, řezy musí být kolmé.
Nezbytnou podmínkou úspěšné práce je ostrá žiletka.
Doporučujeme vkládat řezy před barvením nebo pozorováním do lihu, nenaberou na sebe tolik vzduchových bublin.
Dbáme na bezpečnost práce při používání kyseliny a barviva, vhodné je použití pracovního oděvu (plášť).
Barvení floroglucinolem umožňuje zvýraznit buňky s lignifikovanými buněčnými stěnami. Obvykle se tedy intenzivně obarví buňky xylému a méně výrazně pak další buňky většinou sklerenchymatických pletiv, které mohou a nemusí být součástí cévního svazku. Vodní a bahenní rostliny obsahují zpravidla méně lignifikovaných buněk, proto se obvykle příliš intenzivně nebarví.
Za vhodné považujeme kombinovat tuto úlohu s úlohami 67, 68 a 70 a porovnávat stavbu stonku z hlediska ekologického přizpůsobení rostliny podmínkám, v nichž žije.
Stavbou stonku se zabývají také úlohy 62, 63, 64, 65 a 66.

Obrazová dokumentace


Blatouch bahenní (Caltha palustris) – Příčný řez stonkem. Vitální preparát ve vodě. Mikroskop LP 3012-T; objektiv 4/okulár 10 + kamera CMOS 2	1 – pokožka – epidermis; 2 – primární kůra; 3 – cévní svazek kolaterální; 4 – dřevní část cévního svazku – xylém; 5 – dřeňová dutina


Skřípina lesní (Scirpus silvaticus) – Příčný řez stonkem. Vitální preparát barvený floroglucinolem. Mikroskop LP 3012-T; objektiv 4/okulár 10 + fotoaparát Nikon Coolpix L20	1 – pokožka – epidermis; 2 – primární kůra; 3 – cévní svazek kolaterální; 4 – dřeňová dutina; 5 – dutiny aerenchymu


Ostřice (Carex sp.) – Příčný řez stonkem. Vitální preparát barvený floroglucinolem. Mikroskop LP 3012-T; objektiv 4/okulár 10 + fotoaparát Nikon Coolpix L20	1 – pokožka – epidermis; 2 – cévní svazek kolaterální; 3 – buňky základního parenchymu; 4 – dutiny aerenchymu