62. Stavba stonku I. - nahosemenné
Parametry úlohy
| Obtížnost: | středně těžké |
| Časová náročnost: | 60 minut |
| Materiálová náročnost: | nenáročné |
| Druh materiálu: | volně rostoucí a kulturní rostliny |
| Čím pozorujeme: | mikroskop |
| Téma: |
Rostlinné orgány vegetativní Nahosemenné rostliny |
| Roční období: | září, říjen, listopad, prosinec, leden, únor, březen, duben, květen, červen |
Teoretický úvod
Stonek je většinou nadzemní částí cévnatých rostlin; nese listy, pupeny a reprodukční orgány. Na povrchu stonku je pokožka, pod ní primární kůra a uvnitř stonku je střední válec ohraničený pochvou. Ve středním válci probíhají cévní svazky, které obklopují centrální dřeň. U dvouděložných rostlin a rostlin nahosemenných jsou cévní svazky otevřené, to znamená že mezi dřevní a lýkovou částí se vytváří druhotné dělivé pletivo – kambium a díky němu může stonek druhotně tloustnout. Jeho činností vznikají nové cévní svazky s částmi – druhotné lýko – deuterofloem a druhotné dřevo – deuteroxylém. Opakovanou – periodickou činností kambia vznikají letokruhy. Povrch stonku je kryt pokožkou – epidermis, pod níž se vyvíjí mechanická zpevňující podpokožková vrstva – hypodermis. Při druhotném tloustnutí stonku pak vzniká druhotné krycí pletivo – korek (felem), protože původní pokožka zvěšováním objemu praská. Korek vzniká dělením korkotvorného pletiva – felogenu. Felogen směrem od středu tvoří korek a směrem dovnitř tvoří druhotnou kůru – feloderm. Korek, felogen a feloderm se dohromady označují jako periderm. Felogen se tvoří každý rok znovu a vrstvy vně od nejmladšího felogenu odumírají – vzniká tzv.borka.
Materiál
Jednoleté a dvouleté větvičky jehličnanů: smrk ztepilý ( Picea abies), borovice vejmutovka (Pinus strobus), tis červený (Taxus baccata), borovice lesní (Pinus silvestris).
Pomůcky
Mikroskop, podložní a krycí sklíčko, 2 preparační jehly, pinzeta, kapátko, filtrační papír, Petriho miska, voda, kyselina HCl, barvivo floroglucinol.
Úkoly
1. Porovnání stavby jednoleté a dvouleté větvičky smrku ztepilého
Příčnými řezy žiletkou připravte tenké kolmé řezy z mladých větviček smrku. Nejtenčí řez vyberte a přeneste pomocí preparační jehly do kapky vody na podložní sklíčko, přikryjte krycím sklíčkem a pozorujte. Povedený preparát obarvěte – sejměte krycí sklíčko, přikapněte na preparát kapku kyseliny chlorovodíkové a chvíli po té kapku floroglucinolu. Nechte preparát 2–3 minuty probarvit a pozorujte. Mikroskopujte a porovnejte stavbu jednoleté větvičky a větvičky dvouleté. Zakreslete rozdíly ve stavbě.
2. Pozorování stavby větvičky borovice vejmutovky
Obarvěte tenký příčný řez větvičky borovice podle pokynů v předešlém úkolu. Porovnejte s neobarveným řezem a zjistěte, která část se obarví. Pozorujte mikroskopem a nakreslete. Určete, zda se jedná o jednotletou nebo dvouletou větvičku.
3. Pozorování stavby větvičky tisu červeného a borovice lesní
Nařežte tenké řezy z jednoleté a dvouleté větvičky tisu a borovice. Pozorujte neobarvené i obarvené řezy. Porovnejte stavbu jednotlivých řezů.
Výsledky pozorování
Na řezu větvičkou smrku (první fotografie) je vidět jednoletou větvičku s výrazně obarvenou dřevní částí cévních svazků. Kambium tvoří souvislý kruh. Na dvouleté větvičce je dobře vidět tvořící se letokruh. Dřeňové paprsky (tmavší proužky od středu k okraji dřevní hmoty) prostupují mezi cévními svazky. Na druhém obrázku je řez větvičkou borovice vejmutovky. V levé polovině obrázku je řez obarven floroglucinolem. Dřevní část cévních svazků je výrazně fialovočervená. Na pravé straně obrázku je řez přírodní – preparát ve vodě. Na obvodu řezu jsou patrné pryskyřičné kanálky. V dřevní části jsou dobře patrné dřeňové paprsky. Jedná se o víceletou větvičku, hranice letorkuhů není tak zřejmá jako u smrku. Třetí obrázek vlevo porovnává stavbu jednoleté a dvouleté větvičky tisu. Vlevo dole je dvouletá větvička se vznikajícím letokruhem. Vpravo, opět na porovnání, barvený řez jednoletou větvičkou borovice a přírodní řez větvičkou, neobarvený. Otvory na okraji řezu jsou pryskyřičné kanálky.
Metodické poznámky a doporučení
- Práce vyžaduje určitou zručnost a trpělivost. Řezy musí být tenké a kolmé.
- Nejdůležitější je ostrá žiletka.
- Tis je rostlina jedovatá, upozorníme žáky, aby si po skončení práce umyli ruce.
- Zdůrazníme žákům pravidla bezpečnosti práce při používání kyseliny a barviva.
- Barvení floroglucinolem umožňuje zvýraznit buňky s lignifikovanými buněčnými stěnami. Obvykle se tedy intenzivně obarví buňky xylému a méně výrazně pak další buňky většinou sklerenchymatických pletiv, které mohou a nemusí být součástí cévního svazku. Vodní a bahenní rostliny obsahují zpravidla méně lignifikovaných buněk, proto se obvykle příliš intenzivně nebarví.
- Stavbou stonku se zabývají také úlohy 63, 64, 65, 66, 67, 68, 69 a 70.