28. Cévní svazky IV. - bikolaterální

Parametry úlohy

	Obtížnost:	středně těžké
	Časová náročnost:	50 minut
	Materiálová náročnost:	středně náročné
	Druh materiálu:	volně rostoucí a kulturní rostliny
	Čím pozorujeme:	mikroskop
	Téma:	Rostlinná pletiva Krytosemenné rostliny dvouděložné
	Roční období:	září, říjen, květen, červen

Teoretický úvod

Dřevní část cévního svazku – xylém vede z kořenů rostliny stonkem do listů roztoky minerálních látek, které získává z půdy. Hovoříme o transpiračním proudu. Látky přivedené transpiračním proudem jsou buňkami listů využity k mnoha metabolickým procesům. Xylém je tvořen cévicemi (tracheidami) a cévami (trachejemi). Vývojově původnější jsou cévice. Jde o skupiny protáhlých, na konci výrazně zešikmených buněk, dlouhých několik milimetrů. V období vlastní činnosti jsou již mrtvé. Cévy jsou tvořeny řadami trubicovitých buněk (u lián mohou být dlouhé až několik metrů); příčné přepážky mezi buňkami jsou rozpuštěné, buňky jsou také mrtvé. Součástí xylému je také dřevní parenchym a dřevní sklerenchym zajišťující mechanické zpevnění.

Lýková část cévního svazku – floém vede z listů produkty fotosyntézy, hovoříme o asimilačním proudu. Asimiláty jsou transportovány jednak do míst intenzivního růstu rostliny (vzrostný vrchol stonku a kořene), ale také k místům, kde se ukládají do zásoby (cibule, hlízy, semena aj.). Součástí floému jsou sítkovice, lýkový parenchym a lýkový sklerenchym. Sítkovice jsou tvořeny protáhlými živými buňkami; ty jsou navzájem spojeny proděravělými přepážkami, které připomínají sítko.

Z prvotního dělivého pletiva (prokambia) vzniká prvotní dřevo a prvotní lýko. Pokud jsou takto přeměněny všechny buňky prokambia, vzniká uzavřený cévní svazek; rostlina už druhotně netloustne. To je typické pro jednoděložné rostliny. U většiny rostlin se ale část prokambia zachovává a vytváří druhotné dělivé pletivo – kambium, které produkuje druhotné dřevo a druhotné lýko. Tyto cévní svazky označujeme jako otevřené.

Podle vzájemného postavení dřevní a lýkové části rozlišujeme v orgánech rostlin čtyři základní typy cévních svazků:

koncentrické (soustředné) – jedna část obklopuje druhou;
kolaterální (bočné) – lýko a dřevo jsou umístěny nad sebou;
bikolaterální (dvoubočné) – mají dvě lýkové části, mezi nimi je dřevní část;
radiální (paprsčité).

Dvoubočné – bikolaterální cévní svazky mají dvě lýkové části a mezi nimi část dřevní. Vyskytují se u rostlin s velkým množstvím asimilátů na př.lilkovité, tykvovité, zvonkovité apod.

Materiál

Posed bilý (Bryonia alba) – stonek, tykev – dýně (Cucurbita pepo) – stonek, okurka setá -(Cucumis sativus) – stonek.

Pomůcky

Mikroskop, podložní a krycí sklíčko, žiletka, preparační jehly, Petriho miska, kapátko, voda, 15% kyselina chlorovodíková, barvivo floroglucinol, filtrační papír.

Úkoly

1. Pozorování bikolaterálních cévních svazků na příčném řezu stonkem posedu bílého

Kousek stonku posedu bíleho držte v jedné ruce a tahem žiletkou v druhé ruce řežte tenké řezy. Řezů vytvořte větší množství, vkládejte do vody do Petriho misky. Vyberte nejtenčí řez, vložte jej na podložní sklíčko do kapky vody, přikryjte krycím sklíčkem a pozorujte pod mikroskopem. Zakreslete detail cévního svazku.

2. Pozorování bikolaterálních cévních svazků na příčném řezu stonkem tykve (dýně)

Část stonku tykve řežte, jak je popsáno výše. Nejtenčí řez vyberte a vložte na podložní sklíčko. Přikápněte kyselinu chlorovodíkovou a následně kapku barviva floroglucinolu. Nechte 2 – 3 minuty barvit. Najděte pod mikroskopem cévní svazek a nakreslete. Poznamenejte do obrázku, která část cévního svazku se obarvila.

3. Pozorování bikolaterálních cévních svazků na příčném řezu stonkem okurky seté

Opět řežte část stonku okurky příčně žiletkou, jak je uvedeno v úkolu 1. Obarvěte nejtenčí řez stejným postupem, jako jste barvili stonek tykve, a pozorujte. Najděte cévní svazky a nakreslete.

Výsledky pozorování

Cévní svazek posedu je dvojbočný – bikolaterální. Výrazná dřevní část uprostřed má z obou stran lýko. Dřevní část má charakteristické velké cévy, které připomínají „oči“ na lebce.

Tykev má opět bikolaterální cévní svazky. Na obrázku je zřetelně vidět obarvená část dřevní s „očima“ velkých cév. Z obou stran dřeva je lýková část.

Bikolaterální cévní svazky okurky jsou různě velké, ale vždy je uprostřed dřevní část (obarvená fialově) tvořená cévami a po obou stranách drobnější buňky lýka.

Metodické poznámky a doporučení

Je možné používat i jiné lilkovité či tykvovité rostliny.
Upozorněte žáky, že cévní svazky probíhají středním válcem, proto řez musí zasáhnout střed stonku rostliny a ne jen okraj.
Řezy musí být kolmé k ose stonku a tenké.
Velmi důležitou podmínkou úspěšného řezání je opravdu ostrá žiletka. Důrazně upozorníme žáky, že žiletka musí být nová – ostrá, nikoliv již použitá, např. při holení.
Obvykle se v literatuře doporučuje řezat měkké nebo tenké rostliny např. v bezové duši nebo v mrkvi. Nám se osvědčil nepříliš „vědecký“ postup – vložili jsme rostlinný stonek mezi plošky kolíčku na prádlo a tahem žiletky po ploše kolíčku jsme dosáhli uspokojivě kolmých a tenkých řezů. Tento postup vyžaduje jemné posunování rostliny, aby řezy byly skutečně potřebně tenké.
Barvení floroglucinolem umožňuje zvýraznit buňky s lignifikovanými buněčnými stěnami. Obvykle se tedy intenzivně obarví buňky xylému a méně výrazně pak další buňky většinou sklerenchymatických pletiv, které mohou a nemusí být součástí cévního svazku. Vodní a bahenní rostliny obsahují zpravidla méně lignifikovaných buněk, proto se obvykle příliš intenzivně nebarví.
Vodivým pletivům se věnují také úlohy 25, 26, 27, 29, 30, 31, 32 a 33.

Obrazová dokumentace


Posed bílý (Bryonia alba) – Cévní svazek bikolaterální na příčném řezu stonkem. Vitální preparát ve vodě. Mikroskop LP 3012-T; objektiv 40/okulár 10 + kamera CMOS 2	1 – buňky dřeva; 2 – céva; 3 – buňky lýka; 4 – buňky parenchymu dřeně stonku


Dýně obecná (Cucurbita pepo) – Cévní svazek bikolaterální na příčném řezu stonkem. Vitální preparát barvený floroglucinolem. Mikroskop LP 3012-T; objektiv 40/okulár 10 + Nikon Coolpix L20	1 – buňky dřeva; 2 – céva; 3 – buňky lýka; 4 – buňky parenchymu dřeně stonku


Okurka setá (Cucumis sativus) – Cévní svazek bikolaterální na příčném řezu stonkem. Vitální preparát barvený floroglucinolem. Mikroskop LP 3012-T; objektiv 20/okulár 10 + kamera CMOS 2	1 – buňky dřeva; 2 – céva; 3 – buňky lýka; 4 – bikolaterální cévní svazek; 5 – buňky parenchymu dřeně stonku