27. Cévní svazky III. - kolaterální - jednoděložné rostliny
Parametry úlohy
| Obtížnost: | středně těžké |
| Časová náročnost: | 50 minut |
| Materiálová náročnost: | středně náročné |
| Druh materiálu: | volně rostoucí a kulturní rostliny |
| Čím pozorujeme: | mikroskop |
| Téma: |
Rostlinná pletiva Krytosemenné rostliny jednoděložné |
| Roční období: | září, říjen, květen, červen |
Teoretický úvod
Dřevní část cévního svazku – xylém vede z kořenů rostliny stonkem do listů roztoky minerálních látek, které získává z půdy. Hovoříme o transpiračním proudu. Látky přivedené transpiračním proudem jsou buňkami listů využity k mnoha metabolickým procesům. Xylém je tvořen cévicemi (tracheidami) a cévami (trachejemi). Vývojově původnější jsou cévice. Jde o skupiny protáhlých, na konci výrazně zešikmených buněk, dlouhých několik milimetrů. V období vlastní činnosti jsou již mrtvé. Cévy jsou tvořeny řadami trubicovitých buněk (u lián mohou být dlouhé až několik metrů). Příčné přepážky mezi buňkami jsou rozpuštěné, buňky jsou také mrtvé. Součástí xylému je také dřevní parenchym a dřevní sklerenchym zajišťující mechanické zpevnění.
Lýková část cévního svazku – floém vede z listů produkty fotosyntézy, hovoříme o asimilačním proudu. Asimiláty jsou transportovány jednak do míst intenzivního růstu rostliny (vzrostný vrchol stonku a kořene), ale také k místům, kde se ukládají do zásoby (cibule, hlízy, semena aj.). Součástí floému jsou sítkovice, lýkový parenchym a lýkový sklerenchym. Sítkovice jsou tvořeny protáhlými živými buňkami; ty jsou navzájem spojeny proděravělými přepážkami, které připomínají sítko.
Z prvotního dělivého pletiva (prokambia) vzniká prvotní dřevo a prvotní lýko. Pokud jsou takto přeměněny všechny buňky prokambia, vzniká uzavřený cévní svazek; rostlina už druhotně netloustne. To je typické pro jednoděložné rostliny. U většiny rostlin se ale část prokambia zachovává a vytváří druhotné dělivé pletivo – kambium, které produkuje druhotné dřevo a druhotné lýko. Tyto cévní svazky označujeme jako otevřené.
Podle vzájemného postavení dřevní a lýkové části rozlišujeme v orgánech rostlin čtyři základní typy cévních svazků:
- koncentrické (soustředné) – jedna část obklopuje druhou;
- kolaterální (bočné) – lýko a dřevo jsou umístěny nad sebou;
- bikolaterální (dvoubočné) – mají dvě lýkové části, mezi nimi je dřevní část;
- radiální (paprsčité).
Kolaterální (boční) cévní svazky se vyskytují u většiny semenných rostlin. U jednoděložných rostlin jsou uloženy ve středním válci rozptýleně, mezi dřevem a lýkem není kambium, stonek proto druhotně netloustne a cévní svazky jsou uzavřené. Dvouděložné rostliny mají cévní svazky umístěné v kruhu, mezi dřevem a lýkem je kambium, stonek může druhotně tloustnot a cévní svazky jsou otevřené.
Materiál
Stonek kukuřice (Zea mays), list puškvorce (Acorus calamus), oddenek skřípiny (Scirpus sylvaticus).
Pomůcky
Mikroskop, podložní a krycí sklíčko, žiletka, preparační jehly, Petriho miska, kapátko, voda, filtrační papír.
Úkoly
1. Pozorování cévních svazků na příčném řezu stonkem kukuřice
Proveďte příčné řezy stonkem kukuřice. Stonek držte v jedné ruce a tahem žiletky v druhé ruce řežte jemné, kolmé řezy. Řezů vytvořte větší množství, vkládejte do vody do Petriho misky. Vyberte nejtenčí řez, vložte jej na podložní sklíčko do kapky vody, přikryjte krycím sklíčkem a pozorujte pod mikroskopem. Zakreslete detail cévního svazku.
2. Pozorování cévních svazků na příčném řezu listem puškvorce
Spodní částí listu puškvorce provádějte příčné řezy. Řežte v ruce, žiletkou, řezy vkládejte do vody do Petriho misky. Nejtenčí řez přeneste na podložní sklíčko a pozorujte pod mikroskopem. Zakreslete detail cévního svazku.
3. Pozorování cévních svazků na příčném řezu oddenkem skřípiny
Řežte příčně oddenek skřípiny a vyberte nejtenčí řez. Stejně jak ve výše popsaných úkolech připravte preparát, mikroskopujte a zakreslete cévní svazky a jsou obklopeny aerenchymem s výraznými intercelulárami.
Výsledky pozorování
- Na řezu stonkem kukuřice vidíme nepravidelně umístěné cévní svazky. Cévní svazky jsou uzavřené, nemají mezi lýkem a dřevem kambium. Tvar cévního svazku připomíná lebku, spodní část s „očima“ je dřevo – „oči“ jsou velké cévy, nad nimi je lýko.
- List puškvorce má rovněž uzavřený kolaterální cévní svazek umístěný mezi vzdušným pletivem – ****aerenchymem***.
- Oddenek skřípiny obsahuje velké množství uzavřených kolaterálních cévních svazků, umístěných blízko sebe. V dřevní části jsou výrazně velké cévy.
Metodické poznámky a doporučení
- Práce vyžaduje zručnost, řezy musí být tenké a kolmé.
- Velmi důležitou podmínkou úspěšného řezání je opravu ostrá žiletka. Důrazně upozorníme žáky, že žiletka musí být nová – ostrá, nikoliv již použitá, např. při holení.
- Stejně jako u dalších úloh s tématikou cévních svazků lze povedené preparáty barvit floroglucinolem: Sejmeme krycí sklíčko a na řez kápneme kapku zředěné kyseliny chlorovodíkové, pak přikápneme kapku floroglucinolu a necháme 2 – 3 minuty barvit. Dbáme na bezpečnost při zacházení s kyselinou a barvivem.
- Barvení floroglucinolem umožňuje zvýraznit buňky s lignifikovanými buněčnými stěnami. Obvykle se tedy intenzivně obarví buňky xylému a méně výrazně pak další buňky většinou sklerenchymatických pletiv, které mohou a nemusí být součástí cévního svazku. Vodní a bahenní rostliny obsahují zpravidla méně lignifikovaných buněk, proto se obvykle příliš intenzivně nebarví.
- Vodivým pletivům se věnují také úlohy 25, 26, 28, 29, 30, 31, 32 a 33.