16. Pokožka listu III. - jednoděložné pokojové rostliny

Parametry úlohy

	Obtížnost:	středně těžké
	Časová náročnost:	40 minut
	Materiálová náročnost:	nenáročné
	Druh materiálu:	pokojové rostliny
	Čím pozorujeme:	mikroskop
	Téma:	Rostlinná pletiva Krytosemenné rostliny jednoděložné
	Roční období:	září, říjen, listopad, prosinec, leden, únor, březen, duben, květen, červen

Teoretický úvod

Víme, že mnohobuněčné organismy jsou tvořeny soubory buněk stejného tvaru a funkce. U rostlin jsou to pletiva. Jeden druh pletiva – pletivo krycí si nyní prozkoumáme. Tvoří ho pokožka – epidermis a chlupy – trichomy. Nás bude zajímat pouze pokožka. Ve většině případů je tvořena tenkoblanným parenchymem bez mezibuněčných prostor, s povrchovou voskovou vrstvičkou – kutikulou. Spodní pokožka má mezi základními pokožkovými buňkami vmezeřené dvojice svěracích buněk, které obklopují štěrbiny – průduchy. Pokožkové buňky jednoděložných rostlin jsou podobně jako čárkovité nebo řemenovité listy těchto rostlin protáhlé a úzké. Řada jednoděložných rostlin má listy jednostranné – monofaciální.V takovém případě se průduchy vyskytují i na svrchní straně, ale bývá jich o něco méně. Častými tvary jsou rovněž průduchové aparáty, což je skupina čtyř menších buněk obklopujících vlastní průduch.

Materiál

Listy jednoděložných pokojových rostlin. Jednoděložné rostliny poznáme podle úzkých, většinou řemenovitých, čárkovitých nebo kopinatých listů se souběžnou žilnatinou. Květy mají sestaveny podle čísla 3 a jeho násobků. Vhodné rostliny jsou například: zelenec (Chlorophytum sp.), krvokvět (Haemanthus sp.), voděnka (Tradescantia sp., Zebrina sp.), jim podobná rostlina Rhoeo (tato rostlina nemá české jméno), hvězdník (Hippeastrum sp.) apod. Snadno dostupná a vhodná rostlina je i pór (Allium porrum), i když nepatří mezi pokojové rostliny.

Pomůcky

Mikroskop, podložní a krycí sklíčko, Petriho miska, 2 preparační jehly, žiletka nebo skalpel, pinzeta, kapátko, filtrační papír, ethanol, voda.

Úkoly

1. Pozorování spodní pokožky listu voděnky

Ze spodní strany listu zalomením žilky a mírným tahem stranou opatrně stáhněte kousek pokožky. Získanou průsvitnou část vložte do vody a vypráním odstraňte zbytky antokyanového zabarvení, které rostlinu charakterizuje. Čistou pokožku vložte na podložní sklo, přikryjte krycím sklem a pozorujte pod mikroskopem.

2. Pozorování spodní pokožky listu krvokvětu

Stejně jako v předcházejícím úkolu stáhněte spodní pokožku z listu. Vložte vzorek do vody na sklíčko a pozorujte.

3. Pozorování spodní pokožky listu zelence

Zalomením přes žilku cévního svazku opatrným tahem stranou stáhněte kousek průsvitné pokožky. Připravte vodní preparát a pozorujte.

Výsledky pozorování

Zjistili jsme, že pokožkové buňky voděnky jsou protáhlé a mají zhruba obdélníkový tvar. Průduchy tvoří vlastní svěrací buňky obklopené čtyřmi pomocnými buňkami, menšími než buňky pokožky. Svěrací buňky spolu s buňkami pomocnými tvoří tzv. průduchový aparát. Fialovou barvu listů voděnky způsobuje barvivo antokyan, které je rozpustné ve vodě, proto se nám podařilo zabarvenou pokožku vypráním odbarvit.

Krvokvět má stejně jako většina jednoděložných rostlin průduchy ve spodní i svrchní pokožce listů. Obě pokožky vypadají stejně, jenom ve svrchní pokožce je průduchů méně. Průduchy jsou kulaté, svěrací buňky jsou oválně fazolovité a obsahují velký počet drobných chloroplastů. V pokožkových buňkách jsou dobře viditelná kulatá jádra.

Pokožkové buňky zelence jsou úzké, dlouhé a zaobleně špičaté. Tvoří je pletivo prozenchym. Svěrací buňky průduchů jsou umístěny ve špičkách prozenchymatických buněk. Celá stavba pokožky působí geometrickou pravidelností. Na řemenovitém listu se střídají pásy pokožky s průduchy a pásy cévních svazků.

Metodické poznámky a doporučení

Doporučujeme upozornit žáky na to, že při tvorbě preparátu stačí sloupnout malý kousek pokožky. Velkou chybou bývá snaha stáhnout zbytečně velký kus. Ten se pak zkroutí, případně přeloží a zhorší se tak přehlednost preparátu.
Nutné je rovněž preparát rychle vkládat do vody, neboť se na pokožku nabalují vzduchové bubliny. Osvědčilo se nám vložit preparát do ethanolu a poté doplnit vodu podsátím. Ve štěrbinách průduchů se pak tolik neusazují bubliny. Samotný lihový preparát rychle vysychá. Podsáváním doplňujeme vodu kapátkem z jedné strany krycího sklíčka a z druhé odsáváme líh filtračním papírem, dokud voda nezaplní celý prostor pod krycím sklem.
Při výběru rostlin jsme použili takové, u kterých se pokožka stahuje bez problémů. Řada dalších rostlin se stahuje velmi těžko nebo stáhnout nejde vůbec. V takovém případě se používá metoda negativního lakového obtisku, jak ukazují úlohy č. 19 a 20 v naší databázi.
Je vhodné kombinovat pozorování pokožky jednoděložných a dvouděložných rostlin a všímat si odlišností v jejich stavbě.
Pokožkami dalších druhů rostlin se zabývají úlohy č. 14, 15, 17 a 18.

Obrazová dokumentace


Voděnka (Tradescantia pallida) – Spodní pokožka listu s průduchovými aparáty. Vitální preparát ve vodě. Mikroskop LP 3012-T; objektiv 20; 40/okulár 10 + kamera CMOS 2	A – celkový pohled na pokožku s průduchovými aparáty; B – detail průduchového aparátu; 1 – svěrací buňka průduchu; 2 – průduchová štěrbina; 3 – buňka pokožky; 4 – vedlejší průduchové buňky; 5 – buněčná stěna pokožkové buňky


Krvokvět (Haemanthus albiflos) – Spodní pokožka listu s průduchy. Vitální preparát ve vodě. Mikroskop LP 3012-T; objektiv 10; 40/okulár 10 + kamera CMOS 2	A – celkový pohled na pokožku s průduchy; B – detail průduchu; 1 – svěrací buňka průduchu; 2 – průduchová štěrbina; 3 – buňka pokožky; 4 – jádro pokožkové buňky; 5 – buněčná stěna pokožkové buňky


Zelenec (Chlorophytum comosum) – Spodní pokožka listu s průduchy. Vitální preparát ve vodě. Mikroskop LP 3012-T; objektiv 20; 40; 20/okulár 10 + kamera CMOS 2	A – celkový pohled na pokožku s průduchy; B – detail průduchu; 1 – svěrací buňka průduchu; 2 – průduchová štěrbina; 3 – buňka pokožky; 4 – jádro pokožkové buňky; 5 – buněčná stěna pokožkové buňky; 6 – chloroplasty ve svěrací buňce průduchu