13. Pletiva IV. - sklerenchym
Parametry úlohy
| Obtížnost: | středně těžké |
| Časová náročnost: | 30 minut |
| Materiálová náročnost: | nenáročné |
| Druh materiálu: | kulturní rostliny |
| Čím pozorujeme: | mikroskop |
| Téma: |
Rostlinná pletiva Krytosemenné rostliny dvouděložné |
| Roční období: | září, říjen, listopad, prosinec |
Teoretický úvod
Sklerenchym je typ rostlinného pletiva, kde mají buňky značně ztloustlé buněčné stěny. Sklerenchymatické buňky tloustnou rovnoměrně, sekundární vrstva buněčné stěny je většinou vyztužena dřevovinou – ligninem – je tzv. lignifikována. Spojení se sousedními buňkami zajišťují kanálky v buněčných stěnách, kterými probíhají tenká plazmatická vlákénka – plasmodesmy. Sklerenchymatické buňky jsou většinou mrtvé a mají v rostlinném těle funkci mechanické opory.
Nejčastějším typem sklerenchymatických buněk jsou vlákna – fibrily, které se vyskytují ve dřevě a lýku cévních svazků rostlin nebo tvoří sklerenchymatické pochvy a pruhy v různých rostlinných orgánech. Sklerenchymatická vlákna společně s vodivými elementy xylému (dřeva) tvoří základní oporný systém rostliny.
Sklereidy jsou jednotlivé sklerifikované buňky rozmanitých tvarů. Vyskytují se v různých částech rostliny, nejčastěji v listech, stonku a plodech. Sklereidy můžeme nalézt např. v dužině hrušky (zde se označují jako tzv. kamenné buňky – brachysklereidy), v listech čajovníku (tzv. astrosklereidy – mají hvězdicovitý tvar) a v semenech i listech jiných dvouděložných rostlin.
Materiál
Plod hrušně obecné (Pyrus communis), plodenství bobulí rybízu červeného (Ribes rubrum), souplodí nažek růže šípkové (Rosa canina).
Pomůcky
Mikroskop, skalpel, žiletka, preparační jehla, podložní a krycí sklíčko, kapátko, voda, filtrační papír, preparační jehla, nůž.
Úkoly
1. Pozorování sklereid v dužině bobule rybízu červeného
Bobuli rybízu červeného rozřízněte skalpelem na poloviny a na podložní sklíčko do kapky vody přeneste preparační jehlou co nejmenší množství dužiny z okolí malých peciček roztroušených v dužině. Přikryjte preparát krycím sklíčkem, pozorujte pod mikroskopem a zakreslete několik sklerenchymatických buněk. Všímejte si způsobu ztloustnutí buněčné stěny a přítomnosti a počtu kanálků v buněčné stěně sklereid.
2.Pozorování sklereid v dužině malvice hrušně obecné
Malvici hrušně rozřízněte skalpelem nebo nožem a na podložní sklíčko do kapky vody přeneste pomocí preparační jehly co nejmenší kousek dužiny z blízkosti jádřince a pokuste se preparační jehlou rozrušit tvrdé shluky kamenných buněk. Preparát přikryjte krycím sklíčkem a pozorujte pod mikroskopem. Najděte jednotlivé sklereidy nebo jejich shluky a několik jich zakreslete. Všímejte si způsobu ztloustnutí buněčné stěny a pozorujte, zda se v ní vyskytují kanálky.
3. Pozorování sklereid v dužině plodu růže šípkové
Skalpelem rozřízněte šípek na několik částí a preparační jehlou přeneste na podložní sklíčko do kapky vody velmi malé množství dužiny ze středu šípku. Preparát opatrně rozetřete, přikryjte krycím sklíčkem a pozorujte pod mikroskopem. Najděte několik sklerenchymatických buněk a zakreslete je.
Výsledky pozorování
Sklerenchymatické buňky dužiny rybízu mají pěkně viditelné ztloustnutí buněčné stěny a kanálky, které jí procházejí. Pěkně je vidět i uzavření buněčného obsahu mezi ztloustlými buněčnými stěnami.
Kamenné buňky – sklereidy v dužině hrušky připomínají zrnka písku, jsou tvrdé a při roztěru na podložním sklíčku dobře patrné. Označují se jako tzv. brachysklereidy – mají izodiametrický tvar (jsou pravidelné, se všemi rozměry stejnými), buněčné stěny jsou ztloustlé rovnoměrně a jsou v nich dobře patrné kanálky.
Sklereidy šípku jsou protáhlé, na obou koncích zašpičatělé a vyskytují se většinou ve skupinách. Jsou velikostně mnohem větší než sklereidy hrušně a rybízu.
Metodické poznámky a doporučení
- V případě, že žáci pracují s jedlými plody přírodnin, připomeneme zásadu laboratorního řádu, která zakazuje při laboratorním cvičení v laboratoři jíst a pít.
- Při zhotovování preparátu sklereid z dužiny hrušky komplikuje přípravu preparátu skutečnost, že shluky kamenných buněk jsou velmi tvrdé, nelze je od sebe lehce oddělit a při použití větší síly hrozí nebezpečí prasknutí podložního skla. Stejně tak může dojít k rozbití krycího sklíčka, pokud jej na preparát příliš přitlačíme.
- Pozorování sklereid se nám jeví jako jednodušší ve srovnání s přípravou preparátů sklerenchymu řezy např. z povrchu pecky meruňky, švestky nebo jiných peckovin, skořápky ořechu či kůry skořice. Při přípravě těchto řezových preparátů nebývají žáci příliš úspěšní a většina z nich nemá preparát dostatečně tenký, aby v něm sklerenchymatické buňky byly patrné.
- V období, kdy nejsou dostupné plody z naší úlohy, je však možné použít k pozorování sklerenchymu právě tyto tvrdé části rostlin. Při přípravě preparátů se snažíme uříznout ostrou žiletkou co nejtenčí řez z povrchu pecky, skořápky nebo kůry.
- Potože bobule rybízu nejsou v průběhu celého školního roku dostupné, můžeme pro účely praktických cvičení použít bobule zmrazené.
- Pozorováním pletiv z hlediska tvaru buněk a síly buněčné stěny se zabývají také úlohy č. 10, 11 a 12.