112. Makromycety V. - lupenatý hymenofor
Parametry úlohy
| Obtížnost: | středně těžké |
| Časová náročnost: | 50 minut |
| Materiálová náročnost: | středně náročné |
| Druh materiálu: | ostatní |
| Čím pozorujeme: | mikroskop |
| Téma: |
Houby a lišejníky |
| Roční období: | září, říjen, listopad, květen, červen |
Teoretický úvod
Jako makromycety jsou označovány houby, které vytvářejí makroskopické, pouhým okem dobře viditelné plodnice. Do této skupiny patří některé houby vřeckovýtrusné a většina hub stopkovýtrusných.
Stopkovýtrusné houby – bazidiomycety (Basidiomycetes) jsou velmi rozšířenou skupinou hub, zahrnují většinou druhy s makroskopickými plodnicemi, tyto pak řadíme mezi makromycety. Společným znakem všech zástupců této skupiny hub je přítomnost bazidií se sterigmaty (stopečkami), na nichž se vytvářejí výtrusy – bazidiospory (obvykle čtyři na jedné bazidii). Soubor bazidií vytváří na plodnici výtrusorodou vrstvu – rouško (hymenium).
Část plodnice nesoucí rouško se označuje jako nosič rouška – hymenofor, mohou jím být ostny (např. lošák), lišty (např. liška), rourky (póry) (např. hřib), lupeny (např. holubinka). Výtrusorodé rouško může být také uloženo na povrchu větviček keříčkovitých plodnic (např. kuřátka) či uvnitř plodnice (např. pestřec). Vedle bazidií se v roušku stopkovýtrusných hub nacházejí také bazidioly – bazidii podobné sterilní buňky v hymeniu a buňky výrazně odlišného tvaru a velikosti, které označujeme jako cystidy.
Lupenatý hymenofor mají houby holubinkotvaré (holubinky a ryzce) a houby žampionotvaré. Jedná se o skupiny vyšších stopkovýtrusných hub, ty mají nedělené jednobuněčné bazidie. Bazidie se tvoří v hymeniu, které je umístěno na povrchu lupenů.
Materiál
Holubinka (Russula sp.), ryzec (Lactarius sp.), vláknice zardělá (Inocybe pudica).
Pomůcky
Mikroskop, podložní a krycí sklíčko, 2 preparační jehly, žiletka, pinzeta, kapátko, filtrační papír, voda, kongo červeň.
Úkoly
1. Mikroskopické pozorování bazidií s výtrusy v příčném řezu lupenatým hymenoforem (lupeny) stopkovýtrusných hub
Žiletkou odřízněte část klobouku stopkovýtrusné houby s lupenatým hymenoforem. Z této části zhotovte žiletkou co nejtenčí příčný řez. Řežte kolmo! Řez dejte do kapky vody na podložním sklíčku, přikryjte krycím sklíčkem, odsajte přebytečnou tekutinu. Pozorujte a zakreslete okraj lupenu s důrazem na uspořádání bazidií s výtrusy.
2. Mikroskopické pozorování bazidií s výtrusy v příčném řezu lupenatým hymenoforem (lupeny) stopkovýtrusných hub v preparátu barveném kongočervení.
V nativním preparátu není někdy možné pozorovat detailní stavbu okraje lupenu s bazidiemi a výtrusy. Pro zvýraznění těchto znaků je třeba preparát obarvit.
Povedený nativní preparát (tj. takový, ve kterém zřetelně vidíte bazidie s výtrusy) obarvěte roztokem kongočerveně (k jedné hraně krycího sklíčka přikápněte pár kapek barviva a filtračním papírem z druhé strany opatrně odsávejte přebytečnou tekutinu – zkontrolujte, že se celý preparát stejnoměrně probarvil, pokud ne, můžete velmi opatrně nadzvednout růžek krycího sklíčka a znovu ho přiklopit). Barvivo nechte cca 2 – 3 minuty působit a preparát znovu prohlédněte. Zakreslete uspořádání bazidií s výtrusy.
3. Mikroskopické pozorování bazidií s výtrusy a cystid v příčném řezu lupenatým hymenoforem (lupeny) stopkovýtrusných hub v nativním preparátu a preparátu barveném kongočervení
Podle postupu v úkolu č. 1 zhotovte nativní preparát z klobouku vláknice (případně holubinky nebo ryzce). Povedený nativní preparát (tj. takový, ve kterém zřetelně vidíte bazidie s výtrusy) obarvěte roztokem kongočerveně (viz postup u úkolu č. 2). Pozorujte stavbu lupenu a zaměřte se na nalezení cystid a bazidií.
Výsledky pozorování
Na příčném řezu lupenem holubinky pozorujeme po obvodu lupenu vedle sebe uspořádané cystidy. Nižší kratší hustě nahloučené buňky „pod nimi“ jsou bazidie se stěží rozeznatelnými sterigmaty. V centrální části lupenu (označované odborně trama) vidíme oválné buňky (sférocysty), které překrývají hyfy plektenchymu. Na preparátu nejsou viditelné výtrusy. Jako materiál byla použita mladá plodnice, výtrusy tedy pravděpodobně ještě nebyly vytvořeny.
Na příčném řezu lupenem ryzce vidíme po obvodu lupenu vedle sebe uspořádané bazidie. Mezi vrstvami výtrusorodé vrstvy (rouška) pozorujeme nepravé pletivo plektenchym. Na rozdíl od preparátu z plodnice holubinky má plodnice ryzce již výtrusy vytvořené, na fotografii jsou dobře viditelné.
Na příčném řezu lupenem vláknice pozorujeme po obvodu lupenu vedle sebe uspořádané bazidie, vidíme také oválné bazidiospory. Mezi bazidiemi jsou nápadné mohutnější buňky lahvicovitého tvaru s krystalky na vrcholu, jedná se o tzv. cystidy. V centrální části řezu pozorujeme tramu lupene.
Metodické poznámky a doporučení
- Při práci je vhodné používat raději jedlé druhy lupenatých hub!
- V případě práce s jedovatými houbami důrazně žáky upozormíme na pravidla bezpečnosti práce. Řada druhů vláknic je jedovatá. K pozorování cystid jsou však materiálem vhodným, proto jsme tuto houbu (i když je jedovatá) do úkolu zařadili.
- Vláknice zardělá je druh uvedený v Červeném seznamu ohrožených druhů.
- Přes to, že lupen holubinky nemá vytvořené výtrusy (a nemá tedy typickou stavbu), jsme fotografii zařadili. Při praktických cvičeních se poměrně často stane, že žáci narazí na takový lupen (zejména pokud si jako materiál donesou mladé plodnice lupenatých hub). Vybrané 3 zástupce jsme tedy vybrali jako vhodné pro porovnání.
- K přípravě řezů je nezbytné používat ostré žiletky.
- Pro přípravu řezů lupeny lze použít i tržní druhy hub (žampion, hlíva), pak je možné úlohu zařadit v kterémkoliv období školního roku.
- Upozorníme žáky na nebezpečí ušpinění oděvu při práci s barvivem, doporučíme užití ochranného oděvu – např. pláště.
- Více informací o stopkovýtrusných houbách najdete např. v prezentaci Přírodovědecké fakulty JČU, galerii stopkovýtrusných hub nabízí např. Biolib – mezinárodní encyklopedie hub, rostlin a živočichů nebo Atlas houbových organizmů na stránkách PřF UP v Olomouci.
- Makromycetům se věnují také úlohy 108, 109, 110 a 111.