109. Makromycety II. - hyfy, nepravá pletiva

Parametry úlohy

	Obtížnost:	středně těžké
	Časová náročnost:	50 minut
	Materiálová náročnost:	středně náročné
	Druh materiálu:	ostatní
	Čím pozorujeme:	mikroskop
	Téma:	Houby a lišejníky
	Roční období:	září, říjen, listopad, květen, červen

Teoretický úvod

Jako makromycety jsou označovány houby, které vytvářejí makroskopické, pouhým okem dobře viditelné plodnice. Do této skupiny patří některé houby vřeckovýtrusné a většina hub stopkovýtrusných.

Stopkovýtrusné houby – bazidiomycety (Basidiomycetes) jsou velmi rozšířenou skupinou hub, zahrnují většinou druhy s makroskopickými plodnicemi, tyto pak řadíme mezi makromycety. Společným znakem všech zástupců této skupiny hub je přítomnost bazidií se sterigmaty (stopečkami), na nichž se vytvářejí výtrusy – bazidiospory (obvykle čtyři na jedné bazidii). Soubor bazidií vytváří na plodnici ***výtrusorodou vrstvu – rouško (hymenium).

Část plodnice nesoucí rouško se označuje jako nosič rouška – hymenofor, mohou jím být ostny (např. lošák), lišty (např. liška), rourky (např. hřib), lupeny (např. holubinka). Výtrusorodé rouško může být také uloženo na povrchu větviček keříčkovitých plodnic (např. kuřátka) či uvnitř plodnice (např. pestřec). Vedle bazidií se v roušku stopkovýtrusných hub nacházejí také bazidioly – bazidii podobné, sterilní buňky v hymeniu) a buňky výrazně odlišného tvaru a velikosti, které označujeme jako cystidy. U některých typů plodnic je výtrusorodé pletivo uvnitř plodnice a označujeme ho jako teřich neboli gleba, tu obaluje blána (okrovka neboli peridie) – např. pýchavka, pestřec, hadovka.

Tělo stopkovýtrusných hub je tvořeno přehrádkovanými vlákny – hyfami, otvory v přehrádkách jsou soudečkovitě ztloustlé. Vlákna se rozvětvují a vzájemně proplétají, jejich soubor tvoří podhoubí – mycelium. Z fyziologicky rozlišených výtrusů vyrůstají vlákna primárního podhoubí tvořená jednojadernými buňkami. Po setkání a splynutí buněk dvou pohlavně odlišených vláken dochází ke vzniku sekundárního podhoubí, jeho buňky jsou dvoujaderné. V příznivých podmínkách se tvoří plodnice, vlákna se přitom těsně proplétají nebo i druhotně navzájem srůstají a vytvářejí nepravé pletivo – plektenchym. Z hyf plektenchymu se mohou odškrcovat buňky kulovitého tvaru, které se označují jako sférocysty.

Růst sekundárního podhoubí je u některých druhů stopkovýtrusných hub doprovázen tvorbou přezek. Přezky jsou vlastně vnější můstky mezi dvěma sousedními buňkami dvoujaderného vlákna, zajišťují rovnoměrné rozdělení obou jader během jeho růstu. Přezky můžeme pozorovat jako hrbolkovité útvary na přepážkách vláken výtrusorodé vrstvy, pokožky i dužniny plodnic. Přítomnost přezek má význam při určování některých druhů stopkovýtrusných hub.

Materiál

Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus), lakovka ametystová (Laccaria amethystina), vláknice zardělá (Inocybe pudica), holubinka (Russula sp.).

Pomůcky

Mikroskop, podložní a krycí sklíčko, 2 preparační jehly, žiletka, pinzeta, kapátko, filtrační papír, voda, kongo červeň, imerzní olej, ethanol.

Úkoly

1. Mikroskopické pozorování nepravého pletiva v plodnicích lakovky a hlívy

Připravte „skalp“ z třeně nebo z klobouku lakovky nebo hlívy – tedy sloupněte (případně žiletkou tence seřízněte) kousek pokožky třeně či klobouku. Ten dejte do kapky vody na podložní sklíčko a připravte mikroskopický preparát. V nativním preparátu není někdy možné pozorovat detailní stavbu houbových vláken. Pro zvýraznění je možné preparát obarvit. Zdařilý preparát obarvěte kongočervení: k jedné hraně krycího sklíčka přikápněte pár kapek barviva a filtračním papírem z druhé strany opatrně odsávejte přebytečnou tekutinu – zkontrolujte, že se celý preparát stejnoměrně probarvil, pokud ne, můžete velmi opatrně nadzvihnout růžek krycího sklíčka a znovu ho přiklopit. Pozorujte a zakreslete tvar a uspořádání houbových vláken.

2. Mikroskopické pozorování nepravého pletiva v plodnici holubinky

Připravte „skalp“ z třeně nebo z klobouku libovolného druhu holubinky – tedy sloupněte (případně žiletkou tence seřízněte) kousek svrchní vrstvy třeně. Ten dejte do kapky vody na podložní sklíčko a připravte mikroskopický preparát. V nativním preparátu není někdy možné pozorovat detailní stavbu houbových vláken. Pro zvýraznění je možné preparát obarvit. Zdařilý preparát obarvěte kongočervení: k jedné hraně krycího sklíčka přikápněte pár kapek barviva a filtračním papírem z druhé strany opatrně odsávejte přebytečnou tekutinu – zkontrolujte, že se celý preparát stejnoměrně probarvil, pokud ne, můžete velmi opatrně nadzvihnout růžek krycího sklíčka a znovu ho přiklopit. Pozorujte a zakreslete tvar a uspořádání buněk nepravého pletiva.

3. Mikroskopické pozorování přezek na hyfách stopkovýtrusných hub v preparátu barveném kongočervení – imerzní mikroskopie

Podle postupu v úkolech 1 a 2 vytvořte preparát z pokožky vláknice nebo lakovky. Zdařilý preparát obarvěte kongočervení, odsajte filtračním papírem všechnu přebytečnou tekutinu. Pak na krycí sklíčko tohoto preparátu kápněte kapku imerzního oleje. Preparát umístěte na stolek mikroskopu, zvolte imerzní objektiv (je označen jedním, častěji dvěma černými proužky). Opatrně přibližujte objektiv, až čočku namočíte do kapky oleje (sledujte ze strany, pozor na proražení sklíčka). Za pohlížení do okuláru velmi pomalu mikrošroubem oddalujte objektiv. Sloupec kapaliny oleje mezi sklíčkem a čočkou se nesmí přerušit. Pokud jste objektiv příliš oddálili, postup opakujte (nikdy nepřibližujte objektiv při pohlížení do okuláru, vždy kontrolujte pohledem z boku). Zaostřete na detail jednotlivých hyf plektenchymu a najděte přezky, které se na hyfách vytváření v místě přehrádek mezi jednotlivými buňkami. Přezky zakreslete. Po skončení pozorování omyjte objektiv, případně i stolek mikroskopu a kondenzor roztokem ethanolu. Stejně tak i sklíčko.

Výsledky pozorování

V pokožce klobouku hlívy a lakovky pozorujeme propletená vlákna sekundárního podhoubí – jedná se o nepravé pletivo plektenchym.

Mezi vlákny hyf je často možné pozorovat také výtrusy hub, obvykle kulaté nebo oválné (zde viz foto 1 obrázek vpravo nahoře).

Ve svrchní vrstvě třeně holubinky vidíme nahloučené oválné buňky – jedná se o sférocysty.

Nad přepážkami mezi některými buňkami hyf pokožky lakovky a vláknice jsou patrné můstky, které obě buňky spojují; někde není můstek zatím zcela vytvořen. Jedná se o tzv. přezky.

Metodické poznámky a doporučení

K pozorování je lepší používat jedlé druhy hub!
Vláknice zardělá patří mezi houby jedovaté. Přezky je možné pozorovat také v pokožce hlívy.
Imerzní mikroskopie je často používanou metodou v mikrobiologii, kde pozorované objekty mají velmi malé rozměry. Užívá se pro zvýšení rozlišovací schopnosti. Mezi čočku objektivu a pozorovaný objekt se dává imerzní olej (např. oleum cedri = cedrový olej) – kapalina, jejíž index lomu je stejný jako index lomu skla, nedochází proto ke zkreslení tvarů a zvyšuje se ostrost pozorovaných objektů – získáme věrný obraz. U velmi podrobných pozorování se používá dvojitá imerze (imerzní olej se dává i mezi čočku kondenzoru a sklíčko).
Nejčastější chyby při imerzní mikroskopii: Nedostatečné osvětlení zorného pole (pracujeme s velkým zvětšením, kondenzor musí být v maximální horní poloze); příliš „hrubé“ zaostřování – zaostřování makrošroubem, či příliš rychle mikrošroubem, zaostření objektu naše oko nepostřehne. Postup je třeba trpělivě opakovat.
Imerzní mikroskopii lze provozovat pouze u mikroskopu, který je vybaven imerzním objektivem (označen jedním, častěji dvěma černými proužky; zv. zpravidla 100×).
Upozorníme žáky na riziko zašpinění oděvu při práci s barvivy, raději vyžadujeme použití pracovních plášťů nebo jiných ochranných oděvů.
Vedeme žáky k tomu aby po skončení práce důkladně omyli podložní a krycí sklíčka a důsledně z nich odstranili zbytky barviv a imerzního oleje. Většinou je nezbytné k dobrému odstranění barviv a zbytků oleje (ze skel, ale také např. ze stolků mikroskopů či pracovních stolů v laboratoři) použít např. ethanol.
Více informací o stopkovýtrusných houbách najdete např. v prezentaci Přírodovědecké fakulty JČU, galerii stopkovýtrusných hub nabízí např. Biolib – mezinárodní encyklopedie hub, rostlin a živočichů nebo Atlas houbových organizmů na stránkách PřF UP v Olomouci.
Zástupci použití v této úloze se nejhojněni vyskytují zpravidla na podzim, hlíva ústřičná je patří mezi tržní druhy hub, lze jí zakoupit celoročně v některých prodejnách potravin.
Makromycetům se věnují také úlohy 108, 110, 111 a 112.

Obrazová dokumentace


Vlevo: Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus); Vpravo: Lakovka ametystová (Laccaria amethystina) – Plektenchym pokožky klobouku. Vitální preparát barvený kongočervení. Nahoře: Mikroskop LP 3012-T; objektiv 40/okulár 10 + kamera CMOS 2; Dole: Pozorováno v imerzi: Mikroskop LP 3012-T; objektiv 100/okulár 10 + Nikon Coolpix L20	1 – hyfa – houbové vlákno; 2 – přehrádka mezi buňkami hyfy; 3 – výtrus


Holubinka (Russula sp.) – Sférocysty a vlákna plektenchymu ve svrchní vrstvě třeně. Vlevo: Vitální preparát barvený kongočervení. Vpravo: Vitální preparát ve vodě. Mikroskop LP 3012-T; objektiv 40/okulár 10 + kamera CMOS 2	1 – sférocysta; 2 – hyfa – houbové vlákno

Vlevo: Vláknice zardělá (Inocybe pudica) – Přezky na hyfách pokožky třeně. Vitální preparát barvený kongočervení; pozorováno v imerzi. Mikroskop LP 3012-T; objektiv 100/okulár 10 + kamera CMOS 2; Vpravo: Lakovka ametystová (Laccaria amethystina) – Přezky na hyfách pokožky klobouku. Vitální preparát barvený kongočervení; pozorováno v imerzi. Mikroskop LP 3012-T; objektiv 100/okulár 10 + Nikon Coolpix L20 s použitím zoomu

1 – hyfa – houbové vlákno; 2 – buněčná stěna; 3 – cytoplazma buňky; 4 – přezka mezi buňkami hyfy