108. Makromycety I. - vřecka

Parametry úlohy

	Obtížnost:	středně těžké
	Časová náročnost:	50 minut
	Materiálová náročnost:	náročné
	Druh materiálu:	ostatní
	Čím pozorujeme:	mikroskop
	Téma:	Houby a lišejníky
	Roční období:	září, říjen, listopad, květen, červen

Teoretický úvod

Jako makromycety jsou označovány houby, které vytvářejí makroskopické, pouhým okem dobře viditelné plodnice. Do této skupiny patří některé houby vřeckovýtrusné a většina hub stopkovýtrusných.

Vřeckovýtrusné houby – askomycety (Ascomycetes), počtem dosud popsaných druhů jde o největší skupinu hub. Většinou jde o houby mikroskopické, některé z nich ale vytvářejí relativně velké tvarově i barevně rozmanité plodnice, tyto pak řadíme mezi makromycety. Společným znakem všech vřeckovýtrusných hub je vřecko (askus). Jde o útvar vznikající při jejich pohlavním rozmnožování. V něm se tvoří výtrusy – askospory (zpravidla 8 výtrusů v každém vřecku).

Existuje několik typů vřecek. Nejjednodušší druhy vřeckovýtrusných hub mají obvykle kulovitá vřecka s jednovrstevnou stěnou bez otevíracího aparátu, výtrusy se uvolňují po rozpadu vřecka – tzv. vřecko protunikátní. Vřecka unitunikátní mají tenkou dvouvrstevnou stěnu, v horní části se otevírají štěrbinou nebo jsou vybavena víčkem. Tlustší je dvouvrstevná stěna bitunikátního vřecka. Po protržení vnější vrstvy se vysune vnitřní vrstva s výtrusy a ty se štěrbinou uvolňují. Vrcholová část vřecek může obsahovat vrstvičku škrobu. Přítomnost škrobu v této vrcholové části vřecka je jedním z určovacích znaků, pomocí kterého můžeme rozlišit zástupce různých rodů případně druhů některých vřeckovýtrusných hub. Přítomnost škrobu lze dokázat barvením (viz níže).

Vřeckovýtrusné houby tvoří několik typů plodnic. Nejčastějším typem plodnice vřeckovýtrusných hub – makromycetů je apothecium. Jde o původně miskovitou plodnici, která může mít odvozeně různé tvary. Vřecka jsou uspořádána ve výtrusorodé vrstvě (tzv. theciu) – jsou obvykle kyjovitého tvaru a jsou uložena těsně vedle sebe. Mezi nimi mohou být umístěny tzv. parafýzy, sterilní, někdy rozvětvená vlákna. Výtrusorodé rouško je umístěno uvnitř misky (u plodnic jiných tvarů pak na povrchu plodnice). Těsně pod výtrusorodým rouškem je vrstvička hustěji propletených vláken nazývaná hypothecium.

Materiál

Plodnice vřeckovýtrusých hub: Ouško (Otidea sp.) – např. zde, zde nebo zde, patyčka rosolovitá (Leotia lubrica), řasnatka zední (Peziza cerea).

Pomůcky

Mikroskop, podložní a krycí sklíčko, 2 preparační jehly, žiletka, pinzeta, kapátko, filtrační papír, voda, Melzerovo činidlo, cottonová modř.

Úkoly

1. Mikroskopické pozorování vřecek s výtrusy ve výtrusorodé vrstvě vřeckovýtrusné houby

Žiletkou odřízněte horní část apothecia vřeckovýtrusné houby. Řežte kolmo apotheciem. Z odříznuté části zhotovte žiletkou co nejtenčí příčný řez. Ten dejte do kapky vody na podložním sklíčku, přikryjte krycím sklíčkem, odsajte přebytečnou tekutinu. Pozorujte a zakreslete uspořádání a tvar vřecek s výtrusy.

2. Mikroskopické pozorování vřecek s výtrusy ve výtrusorodé vrstvě vřeckovýtrusné houby v preparátu barveném cottonovou modří

V nativním preparátu není někdy možné pozorovat detailní stavbu okraje vřecek a výtrusů. Cottonovou modř používáme pro zvýraznění detailů askospor uvnitř vřecek.

Povedený nativní preparát (tj. takový, ve kterém zřetelně vidíte vřecka s výtrusy) obarvěte cottonovou modří (k jedné hraně krycího sklíčka přikápněte pár kapek barviva a filtračním papírem z druhé strany opatrně odsávejte přebytečnou tekutinu – zkontrolujte, že se celý preparát stejnoměrně probarvil, pokud ne, můžete velmi opatrně nadzvihnout růžek krycího sklíčka a znovu ho přiklopit). Barvivo nechte cca 2 – 3 minuty působit a preparát znovu prohlédněte. Pozorujte a zakreslete uspořádání a tvar vřecek s výtrusy.

3. Důkaz škrobu v ústí vřecek

Přítomnost škrobu v ústí vřecek je důležitým určovacím znakem některých vřeckovýtrusných hub, provádí se obarvením preparátu Melzerovým činidlem. Amyloidní ústí vřecek (viz výše) se obarví modře.

Povedený nativní preparát (tj. takový, ve kterém zřetelně vidíte vřecka s výtrusy) obarvěte Melzerovým činidlem (k jedné hraně krycího sklíčka přikápněte pár kapek barviva a filtračním papírem z druhé strany opatrně odsávejte přebytečnou tekutinu – zkontrolujte, že se celý preparát stejnoměrně probarvil, pokud ne, můžete velmi opatrně nadzvihnout růžek krycího sklíčka a znovu ho přiklopit). Barvivo nechte cca 2 – 3 minuty působit a preparát znovu prohlédněte. Rozhodněte, zda v preparátu pozorujete vřecka s amyloidním ústím či nikoliv. Zdůvodněte.

Výsledky pozorování

Na příčném řezu plodnicí řasnatky si můžeme při menším zvětšení prohlédnout uspořádání jednotlivých vrstev plodnice. Na povrchu plodnice je výtrusorodá vrstva (thecium) tvořená těsně vedle sebe uspořádanými vřecky. Pod touto vrstvou je patrná vrstvička hustěji propletených vláken – tzv. hypothecium. Pod ním pozorujeme silnou vrstvu řidčeji propletených hyf – bázi plodnice.

Při větším zvětšení pozorujeme v detailním pohledu uspořádání a tvar jednotlivých vřecek s výtrusy. Vřecka řasnatky jsou kyjovitá, leží těsně vedle sebe. Ve vřecku zřetelně vidíme osm nad sebou uspořádaných výtrusů – askospor. V preparátu obarveném cottonovou modří vidíme, že výtrusy řasnatky svým vzhledem připomínají červené krvinky – mají bikonkávní tvar. Vřecka patyčky mají rovněž kyjovitý tvar, její výtrusy jsou protáhlé. Uvnitř výtrusů jsou patrné kulaté tukové kapénky. Tam, kde není zřetelně patrná stěna výtrusu, to proto budí mylný dojem, že je ve vřecku velké množství kulatých výtrusů. Kyjovitá jsou také vřecka ouška, v každém vřecku pozorujeme osm askospor.

Řez plodnicí ouška a řasnatky jsme obarvili Melzerovým činidlem. Vrcholová část vřecek řasnatky po obarvení Melzerovým činidlem zmodrala, jsou tedy amyloidní. Vřecka ouška ve vrcholové části nemají amyloidní vrstvičku.

Metodické poznámky a doporučení

Při práci používejte pouze jedlé druhy hub!
K přípravě řezů je nezbytné používat ostré žiletky.
Pro pozorování vřecek lze užít i jiné druhy vřeckvoýtrusných hub.
Zástupci použití v této úloze se nejhojněji vyskytují zpravidla na podzim, řasnatku zední lze najít celoročně.
Úlohu řadíme k materiálově náročným, protože vřeckovýtrusé houby nejsou tak hojné a rozšířené jako stopkvýtrusné, a i když jsme vybrali poměrně hojné zástupce, nelze je najít vždy a kdekoliv.
Více informací o vřeckovýtrusných houbách najdete např. v Atlasu houbových organizmů na stránkách PřF UP v Olomouci, galerii vřeckovýtrusných hub nabízí také Biolib – mezinárodní encyklopedie hub, rostlin a živočichů.
Makromycetům se věnují také úlohy 109, 110, 111 a 112.

Obrazová dokumentace


Ouško (Otidea sp.) – Kyjovitá vřecka s askospórami. Vitální preparát ve vodě; Vpravo: Vitální preparát barvený Melzerovým činidlem. Mikroskop LP 3012-T; objektiv 40/okulár 10 + kamera CMOS 2	1 – kyjovité vřecko; 2 – výtrus – askospora; 3 – olejová kapénka uvnitř výtrusu; 4 – ústí vřecka


Patyčka rosolovitá (Leotia lubrica) – Kyjovitá vřecka s askospórami. Vitální preparát ve vodě. Mikroskop LP 3012-T; objektiv 40/okulár 10 + kamera CMOS 2	1 – kyjovité vřecko; 2 – výtrus – askospora; 3 – olejová kapénka uvnitř výtrusu; 4 – ústí vřecka

Řasnatka zední (Peziza cerea) – Vlevo: Příčný řez miskovitým apotheciem. Vitální preparát barvený Melzerovým činidlem. Mikroskop LP 3012-T; objektiv 10/okulár 10 + Nikon Coolpix L20. Vpravo: Detail vřecek s askospórami. Nahoře: vitální preparát barvený Melzerovým činidlem (obarvená amyloidní ústí vřecek); Ddole: vitální preparát barvený cottonovou modří. Mikroskop LP 3012-T; objektiv 40/okulár 10 + Nikon Coolpix L20

1 – kyjovité vřecko; 2 – výtrus – askospora; 3 – obarvené amyloidní ústí vřecka; 4 – výtrusorodá vrstva – thecium; 5 – hypothecium; 6 – báze plodnice